Selektivní spotřební daně
Selektivní spotřební daně jsou v zemích EU stejně jako daň z přidané hodnoty harmonizovány, neboť se promítají do cen a mohou se tak stát překážkou volného obchodu mezi státy Unie. Harmonizovány jsou předměty daní, jejich základy a sazby a také daňová administrativa. Podle příslušné direktivy nesmí v členských zemích existovat jiná spotřební daň než daň z minerálních olejů, tabáku, alkoholu, piva a vína. Výjimku tvoří daně, které nejsou volnému trhu na překážku, a nevyžadují hraniční kontroly nebo další úpravu daňového systému. Výběr daně je harmonizován podle směrnice z roku 1992, která byla přijata v souvislosti s jednotným trhem od roku 1993. Výrobky podléhají zdanění v okamžiku výroby nebo dovozu. Daň je však splatná až při uvolnění pro konečnou spotřebu. Režim je zajištěn institutem tzv. autorizovaných daňových skladů, v nichž jsou výrobky vyráběny, zpracovávány a skladovány. Mezi těmito sklady se výrobky pohybují po celém území Evropské unie, aniž by byly zdaněny. Daň se tudíž uvaluje ve výši, odpovídající sazbě v zemi konečné spotřeby.
Stejně jako u DPH mohou občané zemí EU pro svou osobní spotřebu dovážet libovolné množství zboží z jiné členské země, přičemž se uplatňuje princip země původu. Limity pro dovoz platí jen pro alkohol v zemích vysokou daní z alkoholu, ale i ty mají být časem zrušeny. Správu daně vykonávají u vnitřního i mezinárodního pohybu zboží stejné úřady jako u DPH. K harmonizaci spotřebních daní v jednotlivých zemích bylo v roce 1992 přijato osm směrnic. Harmonizace základů daně je zajištěna použitím klasifikace Jednotného celního sazebníku a sazby jsou harmonizovány stanovením minimálních výší s účinností od 1.1.1993. Některé minimální sazby jsou však nulové a jiné zase příliš nízké na to, aby mohly mít efekt na výši sazeb v jednotlivých zemích. Původní sazby daní se mezi zeměmi značně lišily v důsledku obchodní politiky a národních zvyklostí. Například názory na sazby u vína jsou jiné v producentských zemích jako je Řecko, Itálie a Francie, kde víno patří k nejběžnějším nápojům a kde daň má regresivní tendence, než v severnějších neproducentských zemích, kde konzumují víno spíše střední a vyšší vrstvy obyvatelstva.
Způsob stanovení přímých daní
Způsob stanovení přímých daní i jejich sazby jsou v jednotlivých členských státech velmi rozdílné. Z hlediska komunitárního práva jsou řešeny pouze takové případy zdanění, kdy rozdílná daňová úprava brání volnému pohybu pracovních sil, kapitálu nebo spojování podniků. Volný pohyb kapitálu a tvorbu jednotného finančního trhu však brzdí jakékoli daňové rozdíly (státy různou daňovou politikou kompenzují nemožnost užívat jiných protekcionistických nástrojů jako jsou cla či státní podpory). Sbližování daní zatím spíše vede k přebytečnému zdaňování mobilních faktorů (vysoké celkové zdanění práce a nízké daňové zatížení kapitálu).330 Při harmonizaci daňového zatížení se také projevuje různý postoj občanů jednotlivých států k dojednaným pravidlům, Britové kritizují socialistickou Evropu, Francouzi se obávají příliš liberálně pravicových prvků v evropské politice.