Za nedostatečnou a nevyhovující je stávající právní úprava považována zejména z následujících důvodů:
samotné realitní zprostředkování není jasně definováno. Realitní zprostředkovatelé, ale ani samotní spotřebitelé nemají jasně definovaná svá práva a povinnosti vyplývající z realizace realitní transakce,
i přes obecné snahy o posílení práv na ochranu spotřebitelů se realitní sektor neustále potýká s problémy, na které v důsledku doplácejí především spotřebitelé. Řada problémů souvisí s finančními prostředky klientů, kdy je stávající legislativa nedokáže účinně ochránit před cílenou zpronevěrou, ale ani před jejich zahrnutím do majetkové podstaty v rámci insolvenčního řízení či do soupisu majetku v rámci exekučního řízení v případech, kdy byl majetek realitního zprostředkovatele takto postižen,
zprostředkování realitních služeb je obecně považováno za službu, u které, má-li být poskytována na profesionální úrovni, je nezbytné, aby tuto činnost vykonávaly osoby s nezbytnými odbornými znalostmi. Současná právní úprava však žádné parametry profesní odbornosti nenastavuje, což významně přispívá k tomu, že se mezi realitními zprostředkovateli vyskytuje velký počet neodborníků,
realitní zprostředkování je zatíženo řadou praktik, které negativně dopadají na spotřebitele, ale de iure se nejedná o porušení práva. Jedná se například o některé rezervační smlouvy, které jsou de facto „zastřenými budoucími kupními smlouvami“. Nejvyšší soud ČR opakovaně (přibližně od roku 2002) judikoval, že: „Zavázat se k uzavření budoucí kupní smlouvy mohou pouze účastníci smlouvy, která má být jimi v budoucnu uzavřena; jiný subjekt se sám může zavázat, že do dohodnuté doby uzavře smlouvu, pouze je-li nepřímým zástupcem účastníka budoucí smlouvy (rozsudek 32 Cdo 3337/2011); a že: „Povinnost uzavřít v rezervační lhůtě smlouvu o smlouvě budoucí s třetí osobou označenou jako „vlastník nemovitosti“, je závazkem zavazujícím jen účastníky nepojmenované (rezervační) smlouvy, který nemůže být považován za závazek uzavřít kupní smlouvu ve prospěch třetího, jelikož k tomu nesměřovala vůle účastníků smlouvy, navíc tato třetí osoba není v rezervační smlouvě nezaměnitelně označena a dohodou, jíž nebyla účastníkem, není ani vázána. (rozsudek 33 Cdo 3448/2012)“. Díky této judikatuře a její opakované medializaci v posledních letech došlo u velké části zprostředkovatelů k úpravě textu tzv. rezervačních smluv v tom smyslu, že smluvní stranou se kromě zájemce (kupujícího) a zprostředkovatele (realitní kanceláře) stává také prodávající. V textu rezervační smlouvy je zároveň obsažen také závazek kupujícího uzavřít s prodávajícím zprostředkovávanou smlouvu. Pokud tak kupující neučiní, propadá mu rezervační poplatek ve prospěch zprostředkovatele jako smluvní pokuta. Pro kupujícího, který ve chvíli, kdy řeší rezervaci, ještě nemusí mít podrobné informace o stavu nemovitosti, podmínkách transakce a způsobu financování, je to velmi nebezpečná situace,
přibližně 50% realitních zprostředkovatelů (dle provedené Analýzy) poskytuje v rámci zprostředkování také právní servis, který zajišťují vlastními pracovníky (v některých případech i bez právního vzdělání), což se významně podepisuje na špatné kvalitě smluv. Tyto právní služby jsou klientům poskytovány oficiálně bezplatně, aby nebyl porušován zákon o advokacii a notářský řád. Za takto vyhotovené smlouvy zpravidla nenese realitní zprostředkovatel žádnou odpovědnost.