Už z Chammurabiho zákoníku či leges ambitues starého Říma víme, že tu korupce jako nežádoucí společenský jev byla v průběhu celé historie. Nejde však jen o úplatkářství, ale i jiné formy – zneužití pravomoci (nezákonné či neetické používání správní moci pro osobní nebo politický zisk). Podle Pomahače a Vidlákové „korupce znamená, že veřejné zájmy jsou podřizovány soukromému účelu, přičemž dochází k porušení právních norem i norem etického chování, zejména k porušení povinností a odpovědnosti.“ Korupce se účastní minimálně dvě osoby, je vždy utajovaná, předpokládá existenci vzájemného závazku a vzájemného prospěchu, bývá vědomě zastírána, účastní se jí ti, kteří chtějí dosáhnout určitého rozhodnutí a ti, kteří takové rozhodnutí mohou ovlivnit, obvykle dojde k podvodnému jednání veřejného činitele, je porušením důvěry společnosti, porušením povinnosti a odpovědnosti, jde při ní o rozporou úlohu těch, kteří se jí dopouštějí, tj. jejich veřejné a soukromé role.
Vliv lobbistických vlivů
Vliv lobbistických vlivů na vytváření daňových předpisů výborně popsal Zakaria: „Daňové předpisy politikům poskytují jedinečnou příležitost finančně podporovat oblíbené programy, skupiny a firmy, aniž by tím vyvolávali přílišnou pozornost. Přímou dotaci lze zaznamenat, malou změnu v daňových předpisech ne. Společnosti s velice podobnými obchodními bilancemi mohou platit velice rozdílné daně, záleží na tom, zda mají výkonné lobbisty, kteří dokáží Kongres umluvit, aby přepracoval zákon v jejich prospěch. Někdy je nová norma vymezena tak úzce, jako kdyby jejím smyslem bylo podporovat jen jednu jedinou společnost… Američané všech politických názorů souhlasí, že daňové předpisy jsou nešikovné, neefektivní a nerovné. Přesto nikdo nevěří, že budou kdy reformovány, protože jsou v demokratické politice příliš hluboce zakořeněny.“
U některých českých daňových právních předpisů (a nejen u daňových) můžeme sledovat přesně skupiny podnikatelů zvýhodněných jednotlivými ustanoveními, euronovela zákona o dani z přidané hodnoty přinesla např. zvýhodnění leasingovým společnostem nebo stavebním firmám a developerům. Do této oblasti patří i stálé pokusy o prolobbování změny mezi zatížením určité služby či zboží sníženou nebo základní sazbou daně z přidané hodnoty. Z dřívějších dob není možno zapomenout dlouhodobou neschopnost některých státních úředníků vyřešit problém právního zákazu daňových úniků u lehkých topných olejů (tzv. výroba přejmenováním). Celoevropsky diskutovaná je pak problematika daňového zvýhodnění velkých mezinárodních investorů, nadnárodních korporací.
„Živnou půdou pro korupční jednání je správa daní a poplatků, kterých se dopouštějí převážně pracovníci finančních úřadů. Získané poznatky policie dokonce nasvědčují, že tato korupční jednání nabývají na intenzitě a závažnosti, neboť organizovaně působí na ekonomicky silné subjekty a pod výhružkou citelných pokut a vymáhání daňových nedoplatků vyžadují od těchto organizací za prominutí sankcí finanční částky.“ Zpráva o činnosti státního zastupitelství za rok 2004, vydaná Nejvyšším státním zastupitelstvím upozorňuje na předpokládanou vysokou míru latence korupce. Nepřímý vliv na řádné placení daní má i korupční prostředí v jiných oblastech veřejných financí např. při zadávání veřejných zakázek, neboť neetické a protiprávní postupy při nakládání s veřejným majetkem vedou k demotivaci slušného a právně konformního chování daňových poplatníků (Proč bych měl platit daně, když oni pak ty peníze rozkradou?). „Zasahuje stát, který sanuje podvod, krádež, chamtivost a v některých případech i neuvěřitelnou neschopnost a neodpovědnost manažerů firem … Stát, to znamená my, všichni plátci daní.“ Celkově benevolentní vnímání korupčního chování ve společnosti vede i k chápání daňových úniků jako určitých „gentlemanských přestupků“, které nebývají sankcionovány společenským pohrdáním, obdobně jako např. překračování rychlosti při řízení automobilu.
Vztahy zdanění a korupce jsou tedy mnohotvárné, v oblasti tvorby daňových předpisů může docházet k ovlivňování navrhovatelů či schvalovatelů zákona tak, aby právní úprava byla výhodná pro určitý subjekt či určitou skupinu (případně nevýhodná pro konkurenty), v oblasti aplikace daňových zákonů pak může docházet k uplácení úředníků, aby při kontrolách neobjevili překročení zákona. V souvislosti s daňovými kontrolami lze upozornit i na jakési „výpalné“ požadované úředníky při daňových kontrolách – pokud nám zaplatíte, nebudeme tak přísní, případně nepřijdeme na určitou kontrolu. Korupce by se mohla vyskytnout i při navazujících trestních stíháních pro případy krácení daně. Rovněž však korupce v jiných oblastech, např. při zadávání veřejných zakázek, může určitým způsobem ovlivnit chování daňových poplatníků. Pokud státní úředníci, případně politici, hospodaří se státními penězi špatným způsobem a osobně se na tom obohacují, daňový poplatník má velmi dobré odůvodnění, proč někomu takovému neodevzdávat k hospodaření vydělané finanční prostředky.
V České republice se postupně začíná zkvalitňovat ekonomická situace lidí, obyčejný život lidí i právní řád se začíná podobat situaci v normální západoevropské zemi. V české politice se už vede věcná debata o reformě veřejných financí, v oblasti daňové správy se daří na finančních úřadech potkávat stále více odborníků. Avšak problém s korupcí se jakoby stále zhoršuje, dle žebříčků Transparency International je Česká republika na padesátém prvním místě těsně před Namibií a Brazílií. Politici však v podstatě tuto záležitost nevidí jako zásadní problém, jehož řešení by se měli věnovat na prvním místě. Česká vláda nezřídila žádné protikorupční centrum, nehledá žádná východiska a v této otázce jí ani opozice nevyhlašuje nulovou toleranci, prezident tento problém nepovažuje za důležitý. Politici jakoby spíše vytváření korupčního prostředí stimulovali – nemáme legitimního šéfa Nejvyššího kontrolního úřadu, nikdo nekontroluje hospodaření obcí, nemáme transparentní zadávání veřejných zakázek.
Korupce
Korupce ve veřejné správě se vyskytuje zejména v situaci, kdy politická elita se na ní sama podílí či k ní vytváří vědomě podmínky, přispívá jí nedostatečná demokratická politická kultura, napomáhá jí ekonomická situace, tedy velké rozdíly mezi chudými a bohatými, nízké příjmy ve státní správě, nedostatek profesní etiky ve státní službě a neexistence veřejné odpovědnosti a morálky. Taktéž ji posiluje nízký společenský odsudek, situace, kdy ji lidé považují za normální a v podstatě každý se na ní podílí jako korumpovaný či korumpující. Nelze v této souvislosti opominout pravidlo, že „ani policie, ani zákon nestačí na prevenci trestného činu, je k tomu zapotřebí celého společenství“. Pro české podnikatelské prostředí je charakteristická i soukromoprávní korupce – úplatky zásobovačům velkých obchodních řetězců, aby nakupovali od určitého výrobce jsou často zásadnějším argumentem než nízká cena či kvalita výrobků, řemeslník odvede práci levněji, pokud po něm zákazník nepožaduje doklad, tedy pokud nemusí zaplatit daně, realitní agent zprostředkuje obchod za nižší částku, dostane-li zaplaceno přímo od zákazníka bez účasti svého zaměstnavatele – příslušné realitní kanceláře apod. „Zajímavý je též vývoj názorů na to, jak čelit korupci, všechny země na prvním místě sice uvádějí trestněprávní a justiční správu, ale jako další relevantní oblasti pro prevenci korupce jsou uváděny veřejná správa obecně, řízení regulace a finance například politika hospodářské soutěže a daňová politika.“
Každý podnikatel si na začátku své činnosti vybírá podnikatelský záměr. Během fungování firmy se můžeme setkat z několika překážkami, které mohou výrazně ovlivnit naše myšlení do budoucna ohledně fungování dané společností. Pokud společnost není vytvořena na dobu určitou a jednatel uvažuje nad likvidací sro, vhodné řešení je kontaktování různých firem, které se danou činností zabývají. Dá se tak ušetřit množství času a energie a výsledek bude zaručen.