V mezinárodním právu přibývají právní akty nadnárodních institucí, které mají finančněprávní aspekt, narůstá frekvence problematiky mezinárodních finančních vztahů, na mezinárodní úrovni je třeba řešit různé kolize různých vnitrostátních a mezinárodních pravidel. Pro účely harmonizace podmínek ve finančně právní a daňové oblasti jsou zakládány mezinárodní organizace, případně stávající mezinárodní organizace tyto problémy řeší. Na celosvětové úrovni jsou to Mezinárodní měnový fond a Světová banka (opatření na úseku konvertibility měn a platebního styku), na úrovni nejrozvinutějších států pak Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD), v Evropě Evropská společenství/Evropská unie.
Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj a její daňová politika
Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (Organisation for Economic Cooperation and Development – OECD), navazující na zaniklou Organizaci pro evropskou ekonomickou spolupráci (Organization for European Economic Cooperation – OEEC) sdružuje 30 demokratických států s tržní ekonomikou, které produkují 60% světového obratu zboží a služeb. Většina členských států je evropských, k dalším členům patří USA, Kanada, Austrálie, Island, Japonsko, Korea, Mexiko a Nový Zéland.
Mezi hlavní cíle OECD patří zvyšování životní úrovně členských zemí, za předpokladu udržení finanční stability, a tím i rozvoj světové ekonomiky, zdravý hospodářský růst členských i nečlenských zemí a rozvoj světového obchodu na mnohostranné, nediskriminační bázi v souladu s mezinárodními závazky. OECD poskytuje vládám vyspělých demokratických zemí možnost studovat a formulovat nejvhodnější politiky k dosažení stanovených cílů.
Na rozdíl od jiných mezinárodních organizací nedisponuje OECD žádnými finančními zdroji a neposkytuje půjčky či subvence. Je především jedinečným diskusním forem, kde se jednotlivé vlády dělí o zkušenosti a nápady jak rozvíjet ekonomiku a řešit sociální výzvy v globalizovaném světě. OECD nabízí podporu formování zdravého ekonomického prostředí s liberálními podmínkami pohybu zboží, služeb a kapitálu a to jak členským státům, tak státům nečlenským. Podpora spočívá především v poskytování znalostí, jakými jsou například analýzy hospodářského vývoje světa i jednotlivých členských států, sjednocování metodiky mnoha státních služeb jako je statistika, účetnictví, daňová agenda, pro zlepšení jejich vypovídací hodnoty.
Instrumenty, se kterými OECD pracuje, jsou doporučení a rozhodnutí Rady a dále Deklarace přijaté při příležitosti zasedání pracovních orgánů OECD na úrovni ministrů. Doporučení a rozhodnutí Rady mají charakter tzv. soft law a jsou schvalovány jednohlasně. Zdrží-li se některý člen hlasování, nebo se ho nezúčastní, není to považováno za důvod k neschválení, pouze se tento člen daným rozhodnutím neřídí. Z Úmluvy o OECD vyplývá, že žádné rozhodnutí Organizace není pro člena závazné, dokud neprojde jeho vlastními ústavními procedurami. OECD vydává mimo jiné i specifická doporuční pro jednotlivé politiky adresovaná konkrétnímu členskému státu. Tato doporučení nemají charakter „instrumentů“ OECD v právním smyslu, jsou však cenným zdrojem postupů, které se osvědčily v jiných členských zemích. Jde o tzv. best practices, ty jsou přizpůsobeny na specifickou situaci členského státu a jsou tak využitelné pro ústřední orgány státní správy při tvorbě a realizaci hospodářské politiky.
Hlavní směr koordinace daní
Hlavní směr koordinace daní v rámci OECD se zaměřuje na Vzorovou smlouvu o zamezení mezinárodnímu dvojímu zdanění, která byla přijata v roce 1963 a je stále zkvalitňována. Jedná se o vzor, podle něhož mají členské země mezi sebou a třetími zeměmi uzavírat mezinárodní dohody o zamezení dvojímu zdanění příjmu nebo majetku. Dále se zabývá zdaněním nadnárodních společností a na vyřešení vztahu dceřiných a mateřských společností, mezi kterými leží státní hranice.
Od konce 90. let 20. století je v popředí pozornosti OECD koordinovaný postup proti územím nazývaným „daňové ráje“, které umožňují rezidentům z ostatních zemí unikat zdanění. Cílem je zapojení takto označených zemí a území do projektu a dosáhnout transparentnosti a vzájemné výměny informací. OECD vypracovala seznam nespolupracujících daňových rájů, na kterém bylo celkem 38 zemí, z nichž 33 se již zavázalo ke spolupráci. Ještě v roce 2004 bylo na seznamu nespolupracujících těchto 5 zemí: Andorra, Libérie, Lichtenštejnské knížectví, Monacké knížectví a Marshallovy ostrovy.
V roce 1995 byla přijata Konvence o vzájemné administrativní pomoci v daňových otázkách, která vytvořila režim pro mnohostrannou spolupráci v ukládání výběru daní. V roce 1997 bylo členským státům doporučeno používat v mezinárodním kontextu daňové identifikační číslo, a používat k automatické výměně informací nové technologie. Dále se OECD zabývá aktuálními tématy daňové problematiky jako jsou škodlivé daňové praktiky, elektronický obchod a ekologické daně.
Pro sjednocení metodiky v daňové oblasti bylo zásadní vytvoření daňové klasifikace OECD, která umožňuje mimo jiné přesně vypovídající komparaci daňové zátěže v členských zemích. Činnost OECD je velmi důležitá i pro samotnou Evropskou unii. Lze totiž konstatovat, že v některých aspektech politik (např. překonávání politických a ekonomických překážek udržitelného rozvoje, oddělení ekonomického růstu od negativního dopadu na životní prostředí, zkoumání vzájemných souvislostí ekonomických, sociálních a environmentálních politik, ale i například reforma regulace a moderní vládnutí aj.) aktivity OECD předcházejí vývoji v Evropské unii. Z tohoto důvodu jsou praktické zkušenosti z jednání OECD důležité a potřebné i pro jednání uvnitř Evropské unie. Pro Českou republiku je a nadále bude spolupráce s širším okruhem vyspělých zemí, než jsou členské státy EU, na půdě OECD přínosná. Poskytuje totiž cenné kontakty se zástupci dalších dvou významných hospodářských center (USA a Japonsko). Evropská politika (ať již společná, v případě obchodu nebo zemědělství, nebo politika koordinovaná) je vystavena srovnání s vývojem v jiných vyspělých státech, získává od nich cennou zpětnou vazbu a může čerpat z jejich zkušeností.
Během celého podnikání se můžeme setkat s množstvím nečekaných okolností, které mohou v konečném důsledku vézt až k rozhodnutí o likvidováni sro. Takové rozhodnutí není však pro množství podnikatelů lehké, protože si s ním nedokážou poradit sami a proto je vhodným řešením kontaktovat zkušených lidí, kteří se v daném oboru nacházejí.