Rubrika: Daně a účetnictví

Právo na spravedlivý proces

Právo na spravedlivý proces je jedním ze základních lidských práv, jehož původ sahá do 17. století a je spojen především s anglosaskou právní oblastí. Podstatou tohoto práva je možnost domáhat se svého práva u nestranného a nezávislého orgánu, kterým je soud, rozhodující podle pravidel zaručující spravedlivé posouzení věci. Nositelem tohoto práva je jedinec, fyzická i právnická osoba. Protože každé právo implikuje i jemu odpovídající povinnost, je tomu tak i v tomto případě. Právo na spravedlivý proces se v Celý článek

Povinnosti peněžního plnění z titulu daní jsou vždy navázány na ekonomické vztahy, poměry, skutečnosti či jednání, která nějak spadají do oblasti ochrany vlastnického práva. Při zdaňování jsou vždy některé tyto vztahy, poměry, skutečnosti či jednání omezovány např. pozemkové vlastnictví u daně z nemovitostí, soukromá majetková práva daní z příjmu fyzických osob, právo k podnikání u daně z příjmu. Tyto právní pozice chráněné základním právem nejsou sice odňaty daňovou povinností, avšak jsou fakticky omezovány. Současně je zdanění vždy odebráním konkrétních finančních prostředků – tedy v podstatě jako vyvlastnění Celý článek

Vymezení daňového zatížení

Vymezení daňového zatížení není úlohou dogmatiky základních práv, nýbrž je především vyhrazeno politickému rozhodnutí povolaného demokraticky legitimního zákonodárce. Zákonodárce je právně i politicky omezen tím, že není přípustné nadměrné zdaňování. Vedle toho zajišťuje základní právo rovnosti rovnoměrnost zdaňování podle pracovní výkonnosti. Hranice by byla zákonodárci postavena nanejvýš institucionální garancí, která by ostatně rozvíjela normativní účinnost, kdyby již občanovi nenáležela v majetkoprávní oblasti žádná opce k jednání resp. soukromé vlastnictvím by již nesmělo být používáno k osobní potřebě. Celý článek

Dle Evropské úmluvy a české Listiny základních práv a svobod i ústavních systémů ostatních demokratických evropských států je při ukládání daní, poplatků a pokut třeba přihlížet k ochraně vlastnického práva, avšak hranice státní moci při zdaňování jsou velmi rozsáhlé. Je samozřejmé, že každý občan bez okolků je podřízen zdanění podle své pracovní výkonnosti. Na druhé straně bývá často uznáno, že povinnosti daňového poplatníka, jež působí konfiskačně nebo nadměrně, porušují ústavní záruky vlastnického práva. Celý článek

Stávající mezinárodní i vnitrostátní úprava vlastnictví jako lidského práva navazuje na Všeobecnou deklaraci lidských práv, která v čl. 17 stanoví, že každý má právo vlastnit majetek jak sám, tak spolu s jinými a nikdo nesmí být svévolně zbaven svého majetku. Úmluva o odstranění všech forem rasové diskriminace z roku 1965 mezi občanská práva zařazuje právo každého vlastnit majetek a nabývat dědictví.

V Mezinárodním patku o občanských a politických právech, v Mezinárodním paktu o hospodářských sociálních a kulturních právech  Celý článek

Vývoj ochrany vlastnického práva

Ústavní chápání svobody vlastnictví moderní doby je spjato se jménem Johna Locka, který smluvní koncepci státu vybudoval právě na svobodě vlastnictví.¹¹⁶ Deklarace práv člověka a občana v čl. 17 vlastnické právo označila za „neporušitelné, posvátné a neodňatelné“. Vyvlastnění sice připouštěla, avšak pouze na základě „zákonně ustanovené veřejné nevyhnutelnosti“ (tedy na základě veřejného zájmu) a „pod podmínkou spravedlivého a předcházejícího odškodnění“ (tedy předem poskytnuta spravedlivá náhrada). K Celý článek

Zásada rovnosti v daňovém řízení stanoví, že všechny daňové subjekty mají v daňovém řízení před správcem daně stejná procesní práva a povinnosti. Tato zásada odpovídá § 2 odst. 8 daňového řádu, podle kterého mají všichni účastníci daňového řízení rovná práva a povinnosti. Zásada procesní rovnosti účastníků je obecnou zásadou právního státu. Nejedná se o pouhou proklamaci, neboť správce daně je povinen procesní rovnost daňových subjektů zajistit a je rovněž povinen zabránit jejímu porušování. Princip Celý článek

Poměrně zásadním daňovým judikátem, který se zabýval problematikou zdanění a rovností bylo rozhodnutí federálního ústavního soudu, tedy Ústavního soudu ČSFR, tímto rozhodnutím byla zrušena část zákona o daních z příjmů. Ústavní soud ČSFR konstatoval: „Rovnost občanů před zákonem nebyla chápána jako abstraktní kategorie, ale vždy byla přičítána k určité právní normě, pojímána ve vzájemném poměru různých subjektů a pod. Pokud bylo z rovnosti učiněno právo, je každý jednotlivec oprávněn, aby stát v mezích Celý článek

Zákonodárce musí příjemci příjmu ponechat z jeho příjmu z výdělečné činnosti minimálně to, co dává z veřejných prostředků k dispozici potřebné osobě k uspokojování potřeb nutných k její existenci. Stát tedy nesmí učinit občana chudým nejprve daňovým právem, aby mu potom poskytl sociální dávky.

Je třeba zdůraznit velkou formální volnost zákonodárce v oblasti daňového práva, přičemž zákonodárce je oprávněn při zdaňování Celý článek

Uznává „mimořádné náklady“. Pod tímto je třeba rozumět nutné náklady, které nevznikají převážné většině daňových poplatníků se stejnými platovými poměry, stejnými majetkovými poměry a stejným rodinným stavem. Mimořádné náklady mohou být odečteny od celkové částky příjmů; některé náklady jsou zákonodárcem výslovně uznány jako mimořádné – pro ně jsou stanoveny maximální limity nebo paušální částky. Z hlediska zdaňování podle pracovní výkonnosti nesmějí zákonem stanovené maximální limity vytvářet Celý článek