Strukturální (aktivní) deficit státního rozpočtu je deficit fiskální, to znamená záměrný, chtěný důsledek subjektivního vládního rozhodnutí, diskrečního opatření v rámci uplatněné fiskální politiky. Vzniká jako důsledek dlouhodobě vyšších vládních výdajů ve srovnání s příjmy, nejčastěji vzhledem k dlouhodobé stimulaci poptávky či vysokých transferových plateb (především sociálních výdajů) státu. Vyšší vládní výdaje za zboží a služby zvyšují agregátní poptávku. Velikost tohoto posunu však závisí na dvou důležitých faktorech, efektu multiplikátoru a efektu vytěsňování.
Multiplikační účinek vládních výdajů vede k tomu, že posun agregátní poptávky vyvolaný zvýšením vládních výdajů je ve skutečnosti větší, než odpovídá tomuto zvýšení. Dodatečný multiplikační účinek vládních výdajů na vzestup agregátní poptávky souvisí s tím, že vládní výdaje za zboží a služby vedou ke zvýšení zaměstnanosti i firemních zisků, tj. k růstu důchodů, který má opět za následek růst spotřebních výdajů, a tedy vzestup poptávky i po zboží a službách, které s původním zvýšením vládních výdajů nesouvisí.
Multiplikační účinek se dále v ekonomice projevuje: vyšší spotřební výdaje vedou k vyšším pracovním výdělkům a ziskům u firem, které spotřební zboží vyrábějí, a tato skutečnost dále zvyšuje spotřební výdaje v ekonomice. Vyvolá-li zvýšená poptávka rovněž dodatečné investice (nákupy strojů a zařízení či stavby budov, potřebné k pokrytí vyšší poptávky), je multiplikační efekt dále posílen tzv. investičním akcelerátorem. Multiplikační efekt je tedy jednoznačně spojen s pozitivními účinky.
Negativní důsledky tohoto deficitu souvisejí s efektem vytěsňování. Zvýšení vládních výdajů je zpravidla financováno tak, že si vláda půjčí peníze od veřejnosti. Zvýšení vládních výdajů tak vede ke zvýšení úrokové míry a toto zvýšení naopak snižuje poptávku po zboží a službách, především pak poptávku po investicích. Dochází k vytěsňování soukromých investic z ekonomiky a následnému omezování růstu hrubého domácího produktu.
Cyklický (pasivní) deficit státního rozpočtu je odlišný fenomén, který nelze spojovat s fiskální politikou. Vzniká v důsledku snížené ekonomické aktivity – v situaci kdy se skutečný produkt ekonomiky nachází pod úrovní potenciálního produktu. Bývá spojován s působením automatických stabilizátorů na státní rozpočet, s automatickým poklesem míry zdanění pod úroveň odpovídající potenciálnímu produktu v období recese a s růstem rozpočtových výdajů pod vlivem růstu nezaměstnanosti a rostoucích sociálních výdajů.
Jde o působení vnějších faktorů, nezávislých na vládních záměrech. Klasickým faktorem je vliv hospodářského cyklu. Dalším faktorem je také úrok z veřejného dluhu, který vláda zdědila z minulých dob. V řadě zemí je právě tento faktor rozhodujícím důvodem vzniku deficitu státního rozpočtu .