V podstatě stabilní systémové podmínky, předpokládaný reálný hospodářský růst ekonomiky a nižší očekávaná míra inflace než v roce 1993, vytvořily lepší podmínky pro přípravu státního rozpočtu na rozpočtový rok 1994 ve srovnání s rokem předchozím. Při vypracování státního rozpočtu na rok 1994 se vycházelo z formulace střednědobé strategie rozpočtové politiky, jejímiž základními prvky bylo:
- snižování podílů veřejných rozpočtů na hrubém domácím produktu
- snaha o postupné snižování daňového břemene a tím i daňové kvóty, tj. podílu daňových příjmů na hrubém domácím produktu
- politika vyrovnaného státního rozpočtu a stabilizace státního dluhu
Snaha postupně omezovat podíl vládních výdajů na hrubém domácím produktu je především spojena s problémem správné alokace rozpočtových výdajů v období, kdy dochází k jejich poklesu. Důležitým předpokladem pro dosažení tohoto cíle byla nutnost provést revizi rozpočtových výdajů. Díky tomuto snižování podílu výdajů veřejných rozpočtů na HDP mělo docházet i ke snižování daňového zatížení firem a také domácností. Je to tedy jeden z prostředků, který vede k podpoře těchto subjektů a přírůstový efekt z hlediska podnikových subjektů. Firmy tak tyto neztracené finanční prostředky mohou investovat do svých projektů.
Již tato vláda považovala za nutné zabývat se otázkou vyrovnanosti státního rozpočtu. Je obecně známo, že zadluženost v těchto letech byla poměrně nízká a tak při zabývání se otázkou vyrovnanosti nebyla hlavním problémem výše zadluženosti, ale spíše to, že pokud jednou dojde ke schodkovému deficitu, tak se tohoto břemene bude naše republika jen těžko zbavovat.
Vláda viděla problém především v tom, že jednou nastartovaný vývoj směrem ke schodkovému rozpočtu a navyšování státního dluhu má tendenci se reprodukovat a jeho zbrždění by si vyžádalo nemalé restriktivní zásahy ve výdajové politice. Tato obava se postupně začala naplňovat a vykrystalizovala na povrch v roce 1997.
Samotný rozpočet příjmů
Samotný rozpočet příjmů se opíral o novelizované daňové zákony, o první zkušenosti s inkasem nových daní v roce 1993 a dával je do souvislosti s předpoklady ekonomického vývoje. Celkový objem příjmů státního rozpočtu se předpokládal ve výši téměř 381 mld. Kč., z čehož zhruba 355 mld. představovaly příjmy z daní a pojistného na sociální zabezpečení a přibližně 25 mld. představovaly příjmy nedaňové. Soustava příjmů se v roce 1994 opírala z více než 86% o čtyři nejvýznamnější prvky, kterými byly podle kvantitativního pořadí.
Další významnou daňovou položkou ve státním rozpočtu bylo clo s rozpočtovým objemem téměř 15 mld. Kč.
Celkové výdaje státního rozpočtu se navrhovaly ve výši 381 mld. Kč. Rozpočet bal tedy opět navrhován jako vyrovnaný, ovšem díky dobrému působení nové daňové soustavy se podařilo dosáhnout stejně jako v roce předchozím přebytku, tentokráte ve výši 10,4 mld. Kč.
V průběhu celé podnikatelské činnosti se společnosti dostávají do velkého množství závazků, které jsou nuceny dotáhnout až do jejich konce. Množství firem se vypořádává s nimi samovolně, avšak existuje také mnoho firem, jejichž daná situace dožene až k úmyslu likvidace sro. Při takových úvahách je již třeba kontaktování odborníků, kteří se danou problematikou specializují a jsou v ní celkově zainteresován.