Oblasti mezinárodní ochrany spravedlivého procesu jednoznačně vévodí Evropská úmluva, včetně jejich dodatkových protokolů. I když samotný pojem spravedlivého procesu, „fair trail“ v textu Evropské úmluvy definován není, obsah tohoto pojmu můžeme vyvodit z čl. 6 Evropské úmluvy a především z judikatury Evropského soudu pro lidská práva (nejvíce jeho judikatury se vztahuje právě k čl. 6 Úmluvy). Nejzákladnějšími kritérii spravedlivého procesu jsou především veřejnost řízení, přiměřená doba řízení, nezávislost a nestrannost soudní moci, zákonná úprava pravomoci rozhodujících orgánů, veřejné vyhlášení rozsudku, presumpce neviny, právo na tlumočníka nebo právo na obhajobu. V judikatuře Evropského soudu pro lidská práva bývá nejčastěji právo na spravedlivý proces definován jako „právo jednotlivce svoji věc předložit nezávislému tribunálu za podmínek, které neznevýhodňují zásadním způsobem jednu stranu procesu vůči druhé.“ Odstavec 1 čl. 6 obsahují soubor obecných procesních práv společných všem druhům řízení. Práva v odst. 2 a 3 čl. 6 a v čl. 7 jsou určena obviněnému v trestním řízení.
Obecné garance společné všem typům řízení jsou stanoveny v čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy: Každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nestranným a nezávislým soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu.
Rozsudek musí být vyhlášen veřejně, avšak tisk a veřejnost mohou být vyloučeny buď po dobu celého nebo části procesu v zájmu mravnosti, veřejného pořádku nebo národní bezpečnosti v demokratické společnosti, nebo když to vyžadují zájmy nezletilých nebo ochrana soukromého života účastníků anebo, v rozsahu považovaném soudem za zcela nezbytný, pokud by, vzhledem ke zvláštním okolnostem, veřejnost řízení mohla být na újmu spravedlnosti.
Právo na přístup k soudu
Čl. 6 odst. 1 zaručuje každému, aby soud rozhodl o každé sporu, který se týká práv nebo závazků občanskoprávní povahy. Každý jednotlivec má právo obrátit se na soud a žádat ochranu svého práva. V této souvislosti je třeba si uvědomit, že Evropský soud nerozhoduje meritorně, ale rozhoduje pouze o tom, zda napadené řízení jako celek bylo spravedlivé ve smyslu Evropské úmluvy. Toto právo v sobě skrývá povinnost státu zajistit existenci soudní soustavy a zároveň vyloučit možné způsoby, jak ztížit přístup k soudu jako například vysoké náklady řízení nebo nemožnost bezplatné právní pomoci.
Z první věty čl. 6 vyplývá, že přístup k soudu dle Evropské úmluvy je vystavěn na principu nestrannosti a nezávislosti soudu. Nestrannost a nezávislost jsou základnímu požadavky, které Evropská úmluva klade na soudní orgány. Nestrannost zaručuje jednak osobní postoj soudce k věci (subjektivní aspekt) a to, že osoba soudce skýtá dostatečné záruky vylučující jakékoli legitimní pochybnosti (objektivní aspekt). Nezávislost soudu je dána několika faktory jako nezávislost soudní moci na ostatních mocích, nepodjatost soudce, podmínky vzniku a zániku soudcovské funkce, právní úprava soudní moci a vnitřní svoboda soudce. Rozhodování soudu by mělo být oproštěno od všech cizích zásahů. Požadavek na to, aby soud byl orgán zřízený zákonem, má především zamezit ovlivňování ze stran výkonné moci a zajistit, že bude právně regulován mocí zákonodárnou.
Přiměřená lhůta
Dalším aspektem spravedlivého procesu, kterého se jednotlivec může dovolat na základě čl. 6, je to, aby jeho záležitost byla projednána v přiměřené lhůtě. Evropský soud se přiměřeností doby řízení zabýval mnohokrát a došel k závěru, že přiměřenost je třeba posuzovat vždy podle okolností případu a z hlediska tří kritérií:
- složitosti případu
- způsobu chování stěžovatele
- způsobu chování vnitrostátních orgánů.
Existuje ustálený názor Soudu, že množství práce, nedostatek personálu, špatná organizace nebo přetíženost soudů nejsou důvody, které by opravňovaly soudy k nepřiměřenému zvyšování délky řízení. Naproti tomu chování stěžovatele považuje za objektivní prvek, který je třeba vzít v úvahu a který nelze přičítat žalovanému státu.
Veřejnost projednávání
Tento princip v sobě zahrnuje veřejné projednávání, přítomnost veřejnosti a veřejnost vyhlášení rozsudku. Čl. 6 dále konkretizuje okolnosti, za kterých veřejnost řízení může být omezena.
Garance práv obviněného v trestním řízení, které stanoví Evropská úmluva v odst. 2 a 3 čl. 6. nejsou pro tuto práci zásadní, proto jen shrnuji, že se jedná o právo na osobní účast v procesu, presumpce neviny, právo být seznámen s obviněním, právo na obhajobu, právo na důkaz, právo na tlumočníka.